Sedmnáctihodinové obléhání Vladimiru

Ještě než začnu s velkým mnohadílným opěvováním matky všech měst - Moskvy, je třeba se podělit o velmi nedávní zkušenosti s obléháním Vladimiru. Kdo jste viděl Andreje Rubleva od Tarkovskýho, jsou to ty scény, kdy se házejí koně z hradeb a do hrdla zbožného křesťana  se nalévá rozhžhavené železo. Mimochodem, tenhle film jsem na střední hrozně nenáviděl a usnul při něm v kině.
Pro návštěvu dvou města zalotovo kolca (Zlatého okruhu: http://en.wikipedia.org/wiki/Golden_ring) jsme si vybrali zájezd organizovaný Institutem - jednak abychom si usnadnili dopravu slabých 250 kilometrů od Moskvy a jednak abychom si zas užili něco družby narodov.
Co nám bohužel nikdo neřekl bylo, že v sobotu, kdy většina moskvanů vyráží na daču, strávíme v buse cestou tam šest hodin. Ano, naše prdel poznala středověk. Byť autobus měl klimatizaci, řidič ji pouště jenom občas, aby se ušetřilo. Jela s náma taky postarší dáma v klobouku - profesionální průvodkyně a citovala nám celou cestu ty největší klasiky ruský literatury, což dělalo cestu ještě mnohem míň snesitelnější.
Ve Vladimiru, bývalém hlavním městě, jsme si rychle zvenku prohlédli sabor Sv. Dimitrije, Zlatou bránu, muzeum skla (awful - I hated it a lot) a vydali se na dvouhodinový oběd.

Největší skvost místního muzea skla.

 Zlatá brána ve Vladimiru

Nejde tak o ten salát s krabíma tyčinkama a majonézou, ale spíš o servírování. Rusové (stejně jako řada Američanů) není schopna najednou jíst vidličkou a nožem.

Po obědě jsme stihli ještě narychlo vstoupit do saboru Nanebevzetí. Hlavní atrakce tady jsou Rublevovy fresky z roku 1408. Mimochodem právě tady se odehrávala ona kostelová scéna z Andreje Rubleva, kdy tataři trestají zbožný křesťany.

Představte si koně, jak z tohodle kostela vyběhne kůň tryskem a za sebou  vláčí zbožného křesťana.

Suzdal naštěstí nebyl moc daleko, takže slabá hodina v buse a už si prohlížíme skanzen typický ruský vesnice. Poláci to potom komentovali "vot, kak u nas". Pak ještě sabor Nanebevzetí se super dveřma z rtuti (ty si ale zaslouží samostatný příspěvek) a jeden žesnský monastir v centru, v jehož saboru právě probíhala mše.

 Skanzen kostle - prý postaven tradiční metodou bez použití hřebíků.

Sáňky samochodky.

Družba se přesunuje směrem k saboru Nanebevzetí v Suzdalu.

 Ogurky s koprem cestou.

Car svícen - nosilo ho šest mužů.

Cesta zpátky do Institutu trvala potom už jenom čtyři hodiny. Suma sumárum, asi to za těch deset hodin v buse nestálo, přiště si asi rozmyslím další družbu a půjdu se radši družit na balkon.